Úvodní slovo předsedy

Vážení přátelé, dostáváte do rukou výtah historie esperantského klubu v Přerově. Klub nemá snad ani trvalého podkladu do 30. září 1922, kdy v sále akciového pivovaru v Přerově bylo zřejmě poprvé promluveno o esperantu. Přesto však v brožuře “Esperantské hnutí na Moravě” z roku 1914 je první zmínka 27.5.1912 o Druhém moravském setkání esperantistů v Přerově (viz foto na straně 2), jako příprava na 8. celosvětový kongres esperantistů v Krakově. Na tomto setkání byl přítomen delegát UEA (Universala Esperanto-Asocio) Josef Krejčiřík. Dále přítomni byli: Karel Bortl, František Černoch, Vlad. Dokládal, Otakar Odložilík, Otakar Slováček, Richard Švrdlík a Jan Vignati. Informační promluvu pronesl Josef Krumpholc z Bystřice pod Hostýnem.

V r. 1917-19 vyučoval esperantu železniční inspektor, a tohoto kurzu se zúčastnilo několik členů esperantského spolku v Přerově: slečna Hrabálková, pan Karel Klüger, který v r. 1919 svolal kurz esperanta do Dělnického domu na Šířavě.

Na rok 1921 byl svolán 13. mezinárodní kongres esperantistů do Prahy. Ředitelství Československých státních drah v Olomouci dalo možnost všem svým železničním zaměstnancům, hlavně průvodčím vlaků, navštěvovat kurzy esperanta. V březnu 1921 zahájil kurz esperanta pro železničáře v Přerově pan železniční rada Řebíček. Vyučoval pan Prof. Josef Krejčiřík, delegát UEA v Přerově.

Hlavními aktivisty při založení esperantského klubu v Přerově byl řídící učitel Josef Krumpholc, který patřil mezi přední pedagogické osobnosti (nar. 19.10.1870 v Hradčanech na Mor.), vynikající řečník, který značně přispěl k úspěšnému zvolení T. G. Masaryka do Říšského sněmu za soc. demokratickou stranu. Spolu s učitelem Theodorem Čejkou vydávali esperantské učebnice a časopisy: Český esperantista, Internacia Pedagogia Revuo a esperantský slovník. Na závěr své učitelské dráhy byl správcem Obecné školy Jana Blahoslava v Přerově. Na 1. sjezdu čs. učitelstva 1.-3.7.1920 přednesl příspěvek “Škola a esperanto”.

Jeho blízkým spolupracovníkem byl řídící učitel Theodor Čejka (nar. 10.1.1878 v Bystřici pod Hostýnem). Byl významným propagátorem esperanta a vydavatelem esperantských učebnic a časopisů. V r. 1900 vydává svoji učebnici, obsahující slovníček česko-esperantský a esperantsko-český. Učebnice měla 188 stran a její cena byla 2 Kč. Největšího vydání dosáhla malá učebnice o 32 stranách, velmi pěkně aranžovaná, pro-dávaná za 20 haléřů.

Mnohé historické dokumenty, týkající se esperantského klubu v Přerově, byly nenávratně ztraceny během druhé světové války a také při povodni v roce 1997. K sestavě této stručné kroniky byly použity dokumenty, které se dosud zachovaly, za které vděčíme především paní Emílii Chmelařové z Přerova, paní Anně Grauerové z Krnova a panu Prof. Pittnerovi z Teplic nad Bečvou, dále panu Aloisovi Mazáčovi a panu Richardu Jůrkovi.

Antonín Krejčíř

  5

                             KONGRES ESPERANTISTŮ V PŘEROVĚ 27.5.1912
Na základě tohoto fotografického dokumentu z roku 1912 vyplývá, že již před rokem 1923 byli v Přerově horliví esperantisté, schopní uspořádat esperantský kongres. Není však dochován žádný dokument, dokládající existenci esperantského spolku před rokem 1923.
 

Předsedové esperant. klubu Přerov

1922 V říjnu 1922 byla uspořádána přednáška v přerovském pivovaru o mezinárodním jazyku esperanto. Přednášku uspořádal pan Adolf Malík. Po přednášce se do kurzu přihlásilo 52 posluchačů. Kurz byl realizován v Průmyslové škole.  5

1923 V lednu 1923 byl pro velký zájem utvořen kroužek esperantistů a zahájen nový kurz. V důsledku velkého zájmu byl založen 6. února esperantský spolek. 28. února byly podepsány stanovy. 24. dubna byla uspořádána ustavující valná hromada za přítomnosti esperantistů z Olomouce. Pan Antonín Kudela, delegát UEA, krátkým proslovem zahájil schůzi a bylo přikročeno k volbě výboru. Předsedou byl jedno-hlasně zvolen pan Adolf Malík, místopředsedou paní Anna Grauerová, sekretáři pan Zatloukal a pan Durych, knihovníkem pan Prof. František Pittner, pokladníkem pan Klimeš a členy výboru pan Pokorný a slečna Hrabálková, revizory pan Klüger a pan Štympl. Za členy ihned přistoupilo 45 osob. Příspěvky byly stanoveny 10 Kč a 2 Kč zápisné. Zakládající členové 200 Kč jednou provždy. Členské schůze byly stanoveny na středu a výborové na první úterý v měsíci. 2. října byla zahájena výstava a akademie s česko-esperantským programem. Výstava trvala do 21. října. Odpoledne se konala pracovní schůze župy olomoucké v Městském domě v Přerově. Předsedal jí pan Neužil z Olomouce. Večer spolek “Svornost” zazpíval hymnu “La Espero” (Naděje), která poprvé zazněla v Přerově. Zelený prapor s pěticípou hvězdou vlál na Městském domě. Akademii ukončil živý obraz “Sbratření národů esperantem”, který navrhl pan Adolf Malík.  5

1924 V lednu přihlásilo se do Svazu esperantistů v Praze 62 osob. Byl odebírán časopis “La Progreso” (Pokrok) a měsíčník “Esperanto” - orgán UEA. V srpnu se uskutečnil 16. celosvětový kongres esperantistů ve Vídni, jehož se zúčastnili čtyři členové spolku: pan Malík, pan Pittner, pan Neumann a paní Dubanská.

1925 Z tohoto roku se zachovala pouze fotografie kurzu esperanta v Přerově.

1926 V tomto roce byl uspořádán republikový sjezdu v Holešově, kterého se zúčastnili také přerovští esperantisté, jak dokumentuje zachovalá fotografie. Také se konala výstava v Přerově v prostorách výstavního sálu firmy Obzor; sál byl zapůjčen bezplatně.  5

Členové esperantského spolku 13.6.1923 v parku Michalov v Přerově

1927 V lednu byl pozván Holanďan pan Schmidt, který konal přednášky se světelnými obrazy v naší republice. 19. července se konal výlet na hrad Helfštýn. Pan ředitel Krumpholc byl jmenován čestným členem spolku a byl mu předán diplom. 17. listopadu navštívil spolek pan Kola Ajayj z Lagosu (Nigérie), korespondent paní Emí- lie Chmelařové. Po prohlídce města navštívil Muzeum Komenského v zámku, kde byl ředitelem pan Josef Krumpholc. Večer pan Kola uspořádal v akciovém pivovaře přednášku se světelnými obrazy. Rok 1927 je čtyřicátým výročím vzniku esperanta a v tomto roce díky panu inspektoru Rozholdovi je vyučováno esperantu na měšťanských školách jako nepovinnému předmětu. V tomto roce se zúčastnilo 19. celosvětového kongresu esperanta v polském Gdaňsku šest členů spolku (Prof. Pittner, pan Talpa s chotí, paní Chmelařová, paní Žundálková a jméno posledního neuvedeno). Spolek navštívil známý učitel esperanta Adreo Cseh (1895-1979) z Bukurešti, který měl přátelskou besedu.  5

1928 20. března se zúčastnilo několik členů jubilejní výstavy v Brně. 9. září byl uspořádán výlet do Kopřivnice a na horu Štramberskou Trúbu s olomouckými esperantisty. Klub navštívil pan generál Guera z Mexika a paní Elmi Tapinsen z Finska.

1929 18. června zemřel člen výboru pan ing. Julius Liegart. Pan Talpa navrhl, aby kurzy se konaly v jeho škole v ulici Palackého. Objednáno bylo 300 plakátů u knihařské firmy Strojil na zahájení kurzu za 248 Kč. Pan Strojil, majitel firmy, poskytl plakáty spolku zdarma. Pan prof. Pittner učil začátečníky a paní Grauerová pokročilé. 5. prosince členové se rozloučili s panem Adolfem Malíkem, který se oženil se slečnou Princovou a odstěhoval se do Bedihoště. Pan Malík byl jmenován čestným členem spolku za své zásluhy. Pan Krumpholc doporučil zpracování návrhu, aby pan pre-zident T. G. Masaryk obdržel Nobelovu cenu.

1930 Pan Krumpholc vede 20 dívek a hochů ze Sdružení evangelické mládeže. Učí je v kostele Českých bratří. Pan Strojil se zúčastnil 22. kongresu UEA v Oxfordu. V tiskárně pana Strojila byl v tomto roce vytištěn dvoudílný esperantsko-český a česko-esperantský slovník bratří Jana a Karla Filipů.

1931 19. května pan Strojil vyprávěl o kongresu v Oxfordu s mnoha obrázkovými ukázkami, kterého se zúčastnil. 29. října byl zahájen kurz esperanta pro začátečníky ve Škole Karoliny Světlé u pana ředitele Kavky. Vyučovala paní Grauerová.  5

1932 Členové navštívili přednášku německého žurnalisty - esperantisty pana Scherera v Olomouci. 15.-16. května byl uspořádán Kongres čsl. esperantistů v Olomouci. Na počest zakladatele esperanta D-ra Zamenhofa byl zasazen starostou města Olomouce Dr. Fischerem “Strom Esperanto” v městském parku, u něhož stojí pamětní kámen s nápisem “Je honoro de Majstro L. L. Zamenhof” (Na počest mistra L. L. Zamenhofa). Spolky byly požádány, aby přinesly trochu zeminy k slavnostnímu aktu. Za přerovský spolek toto učinila paní Emílie Chmelařová. 20. května paní Grauerová rozdala krásné tiskoviny IX. všesokolského sletu na propagaci do ciziny s esperantským textem. V listopadu začal kurz výuky esperanta, který se konal dvakrát týdně, vyučoval pan Jakubec. Pan Cásek rezignoval na funkci pokladníka a jeho funkci převzala paní Marie Ludíková.

1933 Paní Chmelařová požádala Prof. Bayera o místnost pro kurz esperanta od Osvětového sboru. Paní učitelka Ludmila Kafková a Ing. František Furman se zúčastnili esperantské konference ve Vídni.

1934 Dle záznamů a fotografie účastníků kurzu pokračovala výuka esperanta za účasti šestnácti kurzistů. Učila paní Grauerová a paní Kafková. 5

Esperantský kurz v letech 1933-1934 v Přerově

1935 Od 7. ledna do 15. dubna proběhl kurz pro začátečníky; dvakrát týdně vyučovala paní Grauerová. Ředitel Krumpholc měl proslov k žákům o esperantu a o svých zkušenostech. Knihovník Prof. Pittner zakoupil pro spolek mimo jiné i “Plena Vortaro de Esperanto” (Úplný esperantský slovník). Členů spolku je v tomto roce 39. 16. května paní Kafková poslala referát o konferenci ve Vídni. 17. října pan Krumpholc inicioval dopis Červenému kříži, aby uspořádal kurzy esperanta pro vojáky. Paní Božena Ludíková a Ing. Frant. Furman se zúčastnili 27. celosvětového kongresu v Římě.

1936 22. dubna byla valná hromada u pana Ing. Furmana. Přítomno bylo 11 členů. Paní Emílie Chmelařová zahájila schůzi vzpomínkou na zemřelého pana inspektora Cáska. Pan Tihelka pečuje o informační skříňku v pasáži. Paní Božena Ludíková a Ing. Furman vyprávěli o 27. kongrese v Římě a výklad doplnili mnoha fotografiemi. Jako nějakou pohádku líčili cestu z Prahy do Salzburgu, Insbrucku, Verony, Florencie a Říma. Pak navštívili Neapol, Capri a po Středozemním moři dojeli na Maltu a do Tripolisu v Libyi. Tohoto dne byla také poslední valná hromada. V období prázdnin se konala esperantská výstava.

1937 Poslední schůze spolku se konala na podzim, kde byl přítomen i prof. Pittner. Spolky z nařízení byly rozpuštěny. Výše uvedená činnost do zákazu činnosti spolku byla zapsána za přispění paní Emílie Chmelařové a paní Anny Grauerové.

1938-1945 Přes období druhé světové války byla činnost esperantistů zakázána, činnost spolku na toto období byla přerušena.