Úvodní slovo předsedy

Vážení přátelé, dostáváte do rukou výtah historie esperantského klubu v Přerově. Klub nemá snad ani trvalého podkladu do 30. září 1922, kdy v sále akciového pivovaru v Přerově bylo zřejmě poprvé promluveno o esperantu. Přesto však v brožuře “Esperantské hnutí na Moravě” z roku 1914 je první zmínka 27.5.1912 o Druhém moravském setkání esperantistů v Přerově (viz foto na straně 2), jako příprava na 8. celosvětový kongres esperantistů v Krakově. Na tomto setkání byl přítomen delegát UEA (Universala Esperanto-Asocio) Josef Krejčiřík. Dále přítomni byli: Karel Bortl, František Černoch, Vlad. Dokládal, Otakar Odložilík, Otakar Slováček, Richard Švrdlík a Jan Vignati. Informační promluvu pronesl Josef Krumpholc z Bystřice pod Hostýnem.

V r. 1917-19 vyučoval esperantu železniční inspektor, a tohoto kurzu se zúčastnilo několik členů esperantského spolku v Přerově: slečna Hrabálková, pan Karel Klüger, který v r. 1919 svolal kurz esperanta do Dělnického domu na Šířavě.

Na rok 1921 byl svolán 13. mezinárodní kongres esperantistů do Prahy. Ředitelství Československých státních drah v Olomouci dalo možnost všem svým železničním zaměstnancům, hlavně průvodčím vlaků, navštěvovat kurzy esperanta. V březnu 1921 zahájil kurz esperanta pro železničáře v Přerově pan železniční rada Řebíček. Vyučoval pan Prof. Josef Krejčiřík, delegát UEA v Přerově.

Hlavními aktivisty při založení esperantského klubu v Přerově byl řídící učitel Josef Krumpholc, který patřil mezi přední pedagogické osobnosti (nar. 19.10.1870 v Hradčanech na Mor.), vynikající řečník, který značně přispěl k úspěšnému zvolení T. G. Masaryka do Říšského sněmu za soc. demokratickou stranu. Spolu s učitelem Theodorem Čejkou vydávali esperantské učebnice a časopisy: Český esperantista, Internacia Pedagogia Revuo a esperantský slovník. Na závěr své učitelské dráhy byl správcem Obecné školy Jana Blahoslava v Přerově. Na 1. sjezdu čs. učitelstva 1.-3.7.1920 přednesl příspěvek “Škola a esperanto”.

Jeho blízkým spolupracovníkem byl řídící učitel Theodor Čejka (nar. 10.1.1878 v Bystřici pod Hostýnem). Byl významným propagátorem esperanta a vydavatelem esperantských učebnic a časopisů. V r. 1900 vydává svoji učebnici, obsahující slovníček česko-esperantský a esperantsko-český. Učebnice měla 188 stran a její cena byla 2 Kč. Největšího vydání dosáhla malá učebnice o 32 stranách, velmi pěkně aranžovaná, prodávaná za 20 haléřů.

Mnohé historické dokumenty, týkající se esperantského klubu v Přerově, byly nenávratně ztraceny během druhé světové války a také při povodni v roce 1997. K sestavě této stručné kroniky byly použity dokumenty, které se dosud zachovaly, za které vděčíme především paní Emílii Chmelařové z Přerova, paní Anně Grauerové z Krnova a panu Prof. Pittnerovi z Teplic nad Bečvou, dále panu Aloisovi Mazáčovi a panu Richardu Jůrkovi.

Antonín Krejčíř

  5

                             KONGRES ESPERANTISTŮ V PŘEROVĚ 27.5.1912
Na základě tohoto fotografického dokumentu z roku 1912 vyplývá, že již před rokem 1923 byli v Přerově horliví esperantisté, schopní uspořádat esperantský kongres. Není však dochován žádný dokument, dokládající existenci esperantského spolku před rokem 1923.
 

Předsedové esperant. klubu Přerov

1922 V říjnu 1922 byla uspořádána přednáška v přerovském pivovaru o mezinárodním jazyku esperanto. Přednášku uspořádal pan Adolf Malík. Po přednášce se do kurzu přihlásilo 52 posluchačů. Kurz byl realizován v Průmyslové škole.  5

1923 V lednu 1923 byl pro velký zájem utvořen kroužek esperantistů a zahájen nový kurz. V důsledku velkého zájmu byl založen 6. února esperantský spolek. 28. února byly podepsány stanovy. 24. dubna byla uspořádána ustavující valná hromada za přítomnosti esperantistů z Olomouce. Pan Antonín Kudela, delegát UEA, krátkým proslovem zahájil schůzi a bylo přikročeno k volbě výboru. Předsedou byl jednohlasně zvolen pan Adolf Malík, místopředsedou paní Anna Grauerová, sekretáři pan Zatloukal a pan Durych, knihovníkem pan Prof. František Pittner, pokladníkem pan Klimeš a členy výboru pan Pokorný a slečna Hrabálková, revizory pan Klüger a pan Štympl. Za členy ihned přistoupilo 45 osob. Příspěvky byly stanoveny 10 Kč a 2 Kč zápisné. Zakládající členové 200 Kč jednou provždy. Členské schůze byly stanoveny na středu a výborové na první úterý v měsíci. 2. října byla zahájena výstava a akademie s česko-esperantským programem. Výstava trvala do 21. října. Odpoledne se konala pracovní schůze župy olomoucké v Městském domě v Přerově. Předsedal jí pan Neužil z Olomouce. Večer spolek “Svornost” zazpíval hymnu “La Espero” (Naděje), která poprvé zazněla v Přerově. Zelený prapor s pěticípou hvězdou vlál na Městském domě. Akademii ukončil živý obraz “Sbratření národů esperantem”, který navrhl pan Adolf Malík.  5

1924 V lednu přihlásilo se do Svazu esperantistů v Praze 62 osob. Byl odebírán časopis “La Progreso” (Pokrok) a měsíčník “Esperanto” – orgán UEA. V srpnu se uskutečnil 16. celosvětový kongres esperantistů ve Vídni, jehož se zúčastnili čtyři členové spolku: pan Malík, pan Pittner, pan Neumann a paní Dubanská.

1925 Z tohoto roku se zachovala pouze fotografie kurzu esperanta v Přerově.

1926 V tomto roce byl uspořádán republikový sjezdu v Holešově, kterého se zúčastnili také přerovští esperantisté, jak dokumentuje zachovalá fotografie. Také se konala výstava v Přerově v prostorách výstavního sálu firmy Obzor; sál byl zapůjčen bezplatně.  5

Členové esperantského spolku 13.6.1923 v parku Michalov v Přerově

1927 V lednu byl pozván Holanďan pan Schmidt, který konal přednášky se světelnými obrazy v naší republice. 19. července se konal výlet na hrad Helfštýn. Pan ředitel Krumpholc byl jmenován čestným členem spolku a byl mu předán diplom. 17. listopadu navštívil spolek pan Kola Ajayj z Lagosu (Nigérie), korespondent paní Emílie Chmelařové. Po prohlídce města navštívil Muzeum Komenského v zámku, kde byl ředitelem pan Josef Krumpholc. Večer pan Kola uspořádal v akciovém pivovaře přednášku se světelnými obrazy. Rok 1927 je čtyřicátým výročím vzniku esperanta a v tomto roce díky panu inspektoru Rozholdovi je vyučováno esperantu na měšťanských školách jako nepovinnému předmětu. V tomto roce se zúčastnilo 19. celosvětového kongresu esperanta v polském Gdaňsku šest členů spolku (Prof. Pittner, pan Talpa s chotí, paní Chmelařová, paní Žundálková a jméno posledního neuvedeno). Spolek navštívil známý učitel esperanta Adreo Cseh (1895-1979) z Bukurešti, který měl přátelskou besedu.  5

1928 20. března se zúčastnilo několik členů jubilejní výstavy v Brně. 9. září byl uspořádán výlet do Kopřivnice a na horu Štramberskou Trúbu s olomouckými esperantisty. Klub navštívil pan generál Guera z Mexika a paní Elmi Tapinsen z Finska.

1929 18. června zemřel člen výboru pan ing. Julius Liegart. Pan Talpa navrhl, aby kurzy se konaly v jeho škole v ulici Palackého. Objednáno bylo 300 plakátů u knihařské firmy Strojil na zahájení kurzu za 248 Kč. Pan Strojil, majitel firmy, poskytl plakáty spolku zdarma. Pan prof. Pittner učil začátečníky a paní Grauerová pokročilé. 5. prosince členové se rozloučili s panem Adolfem Malíkem, který se oženil se slečnou Princovou a odstěhoval se do Bedihoště. Pan Malík byl jmenován čestným členem spolku za své zásluhy. Pan Krumpholc doporučil zpracování návrhu, aby pan prezident T. G. Masaryk obdržel Nobelovu cenu.

1930 Pan Krumpholc vede 20 dívek a hochů ze Sdružení evangelické mládeže. Učí je v kostele Českých bratří. Pan Strojil se zúčastnil 22. kongresu UEA v Oxfordu. V tiskárně pana Strojila byl v tomto roce vytištěn dvoudílný esperantsko-český a česko-esperantský slovník bratří Jana a Karla Filipů.

1931 19. května pan Strojil vyprávěl o kongresu v Oxfordu s mnoha obrázkovými ukázkami, kterého se zúčastnil. 29. října byl zahájen kurz esperanta pro začátečníky ve Škole Karoliny Světlé u pana ředitele Kavky. Vyučovala paní Grauerová.  5

1932 Členové navštívili přednášku německého žurnalisty – esperantisty pana Scherera v Olomouci. 15.-16. května byl uspořádán Kongres čsl. esperantistů v Olomouci. Na počest zakladatele esperanta D-ra Zamenhofa byl zasazen starostou města Olomouce Dr. Fischerem “Strom Esperanto” v městském parku, u něhož stojí pamětní kámen s nápisem “Je honoro de Majstro L. L. Zamenhof” (Na počest mistra L. L. Zamenhofa). Spolky byly požádány, aby přinesly trochu zeminy k slavnostnímu aktu. Za přerovský spolek toto učinila paní Emílie Chmelařová. 20. května paní Grauerová rozdala krásné tiskoviny IX. všesokolského sletu na propagaci do ciziny s esperantským textem. V listopadu začal kurz výuky esperanta, který se konal dvakrát týdně, vyučoval pan Jakubec. Pan Cásek rezignoval na funkci pokladníka a jeho funkci převzala paní Marie Ludíková.

1933 Paní Chmelařová požádala Prof. Bayera o místnost pro kurz esperanta od Osvětového sboru. Paní učitelka Ludmila Kafková a Ing. František Furman se zúčastnili esperantské konference ve Vídni.

1934 Dle záznamů a fotografie účastníků kurzu pokračovala výuka esperanta za účasti šestnácti kurzistů. Učila paní Grauerová a paní Kafková. 5

Esperantský kurz v letech 1933-1934 v Přerově

1935 Od 7. ledna do 15. dubna proběhl kurz pro začátečníky; dvakrát týdně vyučovala paní Grauerová. Ředitel Krumpholc měl proslov k žákům o esperantu a o svých zkušenostech. Knihovník Prof. Pittner zakoupil pro spolek mimo jiné i “Plena Vortaro de Esperanto” (Úplný esperantský slovník). Členů spolku je v tomto roce 39. 16. května paní Kafková poslala referát o konferenci ve Vídni. 17. října pan Krumpholc inicioval dopis Červenému kříži, aby uspořádal kurzy esperanta pro vojáky. Paní Božena Ludíková a Ing. Frant. Furman se zúčastnili 27. celosvětového kongresu v Římě.

1936 22. dubna byla valná hromada u pana Ing. Furmana. Přítomno bylo 11 členů. Paní Emílie Chmelařová zahájila schůzi vzpomínkou na zemřelého pana inspektora Cáska. Pan Tihelka pečuje o informační skříňku v pasáži. Paní Božena Ludíková a Ing. Furman vyprávěli o 27. kongrese v Římě a výklad doplnili mnoha fotografiemi. Jako nějakou pohádku líčili cestu z Prahy do Salzburgu, Insbrucku, Verony, Florencie a Říma. Pak navštívili Neapol, Capri a po Středozemním moři dojeli na Maltu a do Tripolisu v Libyi. Tohoto dne byla také poslední valná hromada. V období prázdnin se konala esperantská výstava.

1937 Poslední schůze spolku se konala na podzim, kde byl přítomen i prof. Pittner. Spolky z nařízení byly rozpuštěny. Výše uvedená činnost do zákazu činnosti spolku byla zapsána za přispění paní Emílie Chmelařové a paní Anny Grauerové.

1938-1945 Přes období druhé světové války byla činnost esperantistů zakázána, činnost spolku na toto období byla přerušena.